Kuchyňka – ostrov v moři
Kuchyňka – ostrov v moři 50°10'54.34"N, 14°35'42.89"E
Nenápadný kopec Kuchyňka (242 m.n.m.) se nachází v Polabí, několik kilometrů od Brandýsa nad Labem. Ale i tak jeho malá nadmořská výška způsobila v době druhohorní (křídové, cca 100 mil. let) záplavy, že se stal ostrovem v poměrně mělkém a teplém moři. V podloží nacházely horniny, které velmi pomalu podléhaly erozi, tak vytvářely hřbety a vrchy, které se staly ostrovy. Toto je případ i PP Kuchyňky. Těleso tohoto vrchu je tvořeno neoproterozoickými (starohorními) silicity (buližníky), které velmi dobře známe z okolí Plzně (Ostrá hůrka, Andrejšky, vrch Radyně, Čertovo břemeno apod. ..), jeho stáří je více než 600 mil. let. Jsou složeny převážně z oxidu křemičitého. V období křídy (cenoman, cca 100 mil.let) tvořila Kuchyňka dominantní silicitové skalisko, vystupující nad hladinu tehdejšího moře. Na jeho úbočích se vlivem příboje tvořily dutiny a v nich se usazovaly tzv. příbojové facie s opracovanými silicitovými balvany až oblázky, které byly spojovány vápnitými a fosfátovými sedimenty. V příbřežním moři žila bohatá fauna tvořená tehdejšími živočichy (ryby, měkkýši, ostnokožci, ježovky, hvězdice a koráli). Jejich fosílie se nacházely v různých kapsách a depresích v pobřežní části ostrova Kuchyňky. Bohužel většina těchto sedimentů byla v minulosti vytěžena a používala se jako hnojivo. Po regresi moře v období coniaku (cca 85 mil. let) byly horniny erodovány a nakonec překryty mocnou vrstvou vátých glaciálních spraší. V minulosti zde žil též aurignacienský člověk – archeologická lokalita. Patřil k absolutně nejstarším obyvatelům Evropy (asi cca 35 000 let p.Kr.)
