Zlatý vrch u České Kamenice
Zlatý vrch u České Kamenice 50°49'17.866"N, 14°27'54.735"E
V období svrchní křídy (mezozoikum – druhohory) byla celá Země postižena výrazným zvýšením mořské hladiny. Zaplavená byla velká část tehdejší Evropy, včetně části Čech. V lokalitě budoucího Zlatého vrchu se nacházelo hlubší teplé kontinentální moře, kde se usazovaly v období před 90 až 86 mil. lety (coniak) vrstvy vápnitých jílovců a slínovců s vložkami vrstev pískovců (sedimenty v době velkých bouří) – tzv. březenské souvrství. Po ústupu moře se dno moře stalo souší. V období terciéru (třetihor) při zvýšené vulkanické činnosti - vznik Českého středohoří – proniklo magma skrz druhohorní sedimenty a dalo vzniknout mnoha vulkánům i podpovrchovým magmatickým tělesům.
Zlatý vrch (657 m) je bazaltové (čedičové) těleso s nefelinitem, které vzniklo nejméně ve třech časově oddělených fázích vulkanické činnosti v období před cca 25 mil. lety. Prvotní výbuch byl pravděpodobně freatomagmatický, tzn. že došlo k průniku magmatu do křídových mořských usazenin, které byly značně zvodnělé. Při kontaktu žhavého magmatu s vodou, došlo ke vzniku velkého množství páry, která prudce explodovala a vytvořila trychtýřovitý kráter (maar), který byl následně vyplněn lávovým jezerem. Tuhnutí lávy probíhalo za zvlášť příznivých podmínek, vyznačujících se velmi pomalým a stejnoměrným ochlazováním. Díky tomu se uvnitř tělesa vytvořily pravidelně vyvinuté, pěti až šestiboké štíhlé sloupce o průměru kolem 30 cm. Sloupce jsou uprostřed tělesa téměř svislé a směrem k okrajům se jejich sklon zmenšuje, takže vytvářejí jakýsi obrovský vějíř. Jeho horní plocha je vodorovná a představuje pravděpodobně volnou hladinu původního lávového jezírka. Utuhlé těleso sloupcového čediče nakonec překryl nejmladší příkrov, který chladl poměrně rychle a proto se rozpadá jen na nepravidelné a nedokonale vyvinuté krátké sloupky. Tato čedičová hornina dnes tvoří vrcholové skály a její suť také pokrývá přilehlé svahy.
Na jihovýchodním úbočí byl založen lom někdy kolem roku 1870. Čedičové sloupce v něm byly dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až 6 m dlouhé. Pro svou velkou odolnost se používaly při stavbě mořských hrází v Nizozemí. Lom byl původně rozdělen do dvou pater, v nichž délka svisle postavených sloupců dosahovala až 18 m. V roce 1940 byla těžba v lomu na Zlatém vrchu zastavena a byl prohlášen za chráněné území. Ještě před koncem 2. světové války se zde ale opět začalo lámat a těžilo se tu i po roce 1945. Podruhé byl Zlatý vrch vyhlášen chráněným územím roku 1964. Těžba ale ještě několik let pokračovala tak, aby bylo odlámáno dolní patro lomu. Definitivně byla zastavena teprve 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna, tvořená až 30 m dlouhými dokonale vyvinutými čedičovými sloupy.
