Tiské stěny - skalní město Tisá

Tiské stěny – sklaní město Tisá    50°47'15.4"N, 14°1'43.6"E

 

V období zvaném křída v poslední části druhohor (mezozoika), došlo k mořské záplavě části českého masívu. V mělkém a teplém moři na dně sedimentovalo až několik set metrů mocné souvrství písčitých usazenin (bělohorské souvrství). Následným zpevněním (diagenezí) těchto písčitých sedimentů vznikly pískovce. Po ústupu (regresi) moře došlo v období třetihor k rozlámání pískovcových souvrství soustavou zlomů z důvodu působení horotvorných pohybů alpínského vrásnění a následné nedaleko probíhající vulkanické činnosti Českého středohoří. Pískovce byly touto tektonikou vyzdviženy a mírně ukloněny k severu. Tím byly okraje pískovcových bloků vystaveny intenzivnímu selektivnímu zvětrávání, které během čtvrtohor, zvláště ve čtyřech dobách ledových, vymodelovalo jejich současnou podobu. V areálu skalního města lze díky erozi sledovat skalní brány a tunely, sklaní dutiny, převisy, římsy, voštiny a také skalní řícení pískovcových věží (geodynamické jevy). Na mnoha místech skalních stěn je též možno sledovat různé typy šikmého uložení pískovcových vrstev a jejich proměnlivou zrnitost. Na skalních plošinách je možno nalézt fulgurity (místa ve tvaru slunce s malou a dlouhou dutinou uprostřed – vznikla přetavením pískovce v místě úderu blesku).