Panská skála u Kamenického Šenova

Lokalita Panská skála je unikátní světově známý příklad pravidelné sloupcové odlučnosti lávového výlevu olivinického bazaltu z období třetihor, resp. neogénu. Geologické těleso tzv. kamenných varhan je pouze reliktem (zbytkem) plošně rozsáhlejšího čedičového výlevu na křídovém podloží (pískovcové mořské sedimenty z období mezozoika – druhohor). V období terciéru (třetihor), v době alpínského vrásnění došlo na našem území ke značné vulkanické aktivitě. V několika fázích v paleogénu až neogénu došlo ke vzniku vulkanického Českého středohoří, vulkánů Doupovských hor a též ke vzniku mnoha osamělých vulkánů ve východních, severních, západních a středních Čechách. Reliéf podloží Panské skály v době výlevu nebyl zcela rovinný, byl modelován předchozí erozí a byl zarovnán teprve vytékající lávou, která prorazila vrstvami druhohorních sedimetů. To je důvod orientace sloupců do náznaků vějířovitého uspořádání. V oblasti Panské skály vystoupilo magma čedičového složení z podloží zhruba před 25 miliony lety a zůstalo přívodním kanálu a nikdy se nedostalo až na povrch. Magma chráněné pod povrchem začalo velice pozvolna chladnout, čímž začala vznikat typická čedičová odlučnost, kterou je možné dnes pozorovat. Chráněné jsou svislé pěti až šestiboké sloupce, které dosahují délky až 12 metrů a jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. Ve vzniklé vytěžené depresi se vytvořilo jezírko. Lokalita byla počátkem století těžena, protože po pravidelných čedičových sloupech byla velká poptávka v zahraničí, zvláště pak při stavbě hrází v Nizozemí. Těžbou byl tento unikátní fenomén odkryt, ale byl by i zničen nebýt zásahu tehdy zde mapujícího geologa J. E. Hibsche.