Hrad Tolštejn u Jiřetína pod Jedlovou
Hrad Tolštejn u Jiřetína pod Jedlovou 50°51'25.7"N, 14°34'54.3"E
Krajina Lužických hor, konkrétně vrch Jedlová a okolí, má velmi zajímavou geologickou historii a horninové složení. Mezi Tolštejnem a Jiřetínem pod Jedlovou probíhá významný Lužický zlom nebo Lužická tektonická porucha. Tato linie míří ze severozápadu na jihovýchod, je dlouhá cca 110 km a začíná u Drážďan v Německu, prochází po severním okraji Labských pískovců, prochází podél severního okraje Lužických hor a Ještědského hřbetu až na Turnovsko. Tato porucha tvoří rozhraní mezi granitovým (i granodioritovým) lužickým plutonem paleozoického (prvohorního) stáří (kambroordovické granitoidy – stáří cca 510 – 480 mil.let) na severovýchodě a pískovci české křídové pánve na jihozápadě z období svrchní křídy. Tato porucha je saxonského stáří, tzn. z období posledního alpínského vrásnění (terciér – třetihory), kdy byl na pevný český masiv vyvíjen obrovský tlak z jihu od vrásnícího se pohoří Alp. Tento tlak měl za následek vyklenutí českého masívu, následné popraskání a pokles a výzdvih jednotlivých ker. Tyto vertikální pohyby dosahovaly mnoha set až tisíci metrových hodnot. Tímto způsobem vznikly všechny naše pohraniční hory (Šumava, Český les, Krušné hory, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše ....). Vyzdvižené kry podléhaly velmi rychle erozi a tím se stalo, že na našem zájmovém území okolo Tolštejna se nacházejí velmi staré metamorfované horniny typu fylitů a metadrob z období neoproterozoika (starohory – stáří hornin více než 600 mil. let), dále se zde nacházejí vyvlečené horniny typu pískovců a slepenců z období paleozoika (prvohory), resp. spodního permu (autun - stáří hornin cca 280 mil.let) a staršího mezozoika (druhohory) z období jury (vápence a dolomity staré cca 152 mil.let.). Všechny tyto původní horniny byly v období svrchní křídy ve druhohorách (mezozoikum) zality mělkým a teplým mořem a sedimentovaly zde v období 95 až 85 mil.let (cenoman – santon) mocné vrstvy pískovců, křemenných pískovců, slepenců, vápnitých břidlic, jílovců a slínovců. S vývojem území nejsme ještě zdaleka hotovi, protože v období terciéru (třetihory) v období saxonské tektoniky došlo k průniku magmatu z hlubokých zlomů skrz starší vrstvy hornin na povrch. Tato vulkanická činnost měla za následek vznik mnoha vulkánů, ale i vznik podpovrchových intruzivních těles. To je, jak se geologové a vulkanologové domnívají, případ vypreparované znělcové (fonolitové) kupy Tolštejna, tak i sousedního vysokého vrchu Jedlová. Tyto horniny jsou velmi pevné a odolávají erozi a velmi často tvoří výrazné vypreparované hory z okolních podstatně měkčích pískovcových hornin (viz foto z malého lomu v pískovcích mezi Tolštejnem a Jiřetínem). Posledním obdobím, které zde zanechalo své sedimenty, je období glaciálů (dob ledových) ze čtvrtohor (posledních 1,8 mil.let). V této době zde byly větrem přinášeny a ukládány v údolích a terénních depresích nezpevněné vrstvy sprašových hlín (eolické sedimenty).
Hrad Tolštejn
(pův. Dohlenstein, Kavčí skála, 670 m.n.m.) je dnes zříceninou středověkého hradu, který se poprvé objevuje v zápisech o dobytí hradu z roku 1337. Mohutný a významný hrad byl vybudován na ochranu cesty z Čech do Lužice. Prvními vlastníky byli Vartenberkové, přibližně až do roku 1402, kdy se hrad stal majetkem pánů z Dubé, kteří tak celé tolštejnské panství začlenili mezi své ohromné državy na severu Čech. V roce 1481 získali panství i s hradem Šlejnicové ze Saska (Jiří Šlejnic v roce 1548 založil dnešní Jiřetín pod Jedlovou. Po roce 1587 se v držení hradu vystřídalo několik majitelů až v období třicetileté války roku 1642 hrad oblehla a ohnivými střelami vypálila švédská vojska. Zcela vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven.
V roce 1865 byla zde postavena hradní restauraceve švýcarském stylu, kterou tu po tři generace vedl rod Münzbergů. Samotnou restauraci se podařilo rekonstruovat a celoročně otevřít na podzim roku 2002.
