Radoušova skalka - Starý Plzenec
Radoušova skalka - Starý Plzenec 49°41'22.5"N, 13°28'41.8"E
Na úpatí rozsáhlého vrchu Radyně se mezi rodinnými domky v Kollárově ulici ve Starém Plzenci se nachází skalní útvar nazývaný Radoušova skalka. Skalka je tvořena silicitem (lidový název - buližník), stejně jako celý vrch Radyně, který vznikl v období svrchního proterozoika (neoproterozoikum, konec starohor) před více než 600 mil.lety na dně mělkého moře, kdy se části budoucího Českého masivu nacházely hluboko na jižní polokouli Země. Tyto silicity jsou součástí širokého pásu neoproterozoických usazenim mezi Šumavou a středními Čechami, které jsou převážně tvořeny břidlicemi a drobami. Tyto horniny jsou oproti silicitu velmi měkké, a proto snadno erodují a poté tvrdé odolné silicity vystupují jako výrazné hřbety nebo skalní útvary v krajině (vrch Radyně, skály Andrejšky, Ostrá hůrka u Starého Plzence a mnoho dalších). Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, zčásti i s usměrněnou plošnou stavbou. Silicity bývají protkány četnými žilkami druhotné horniny - bělavě zbarveného křemene, který vznikl hydrotermálním vysrážením a vyplnil tak trhliny (tzv. druhotné hydrotermální vyhojení trhlin). Silicity jsou složeny z křemene (SiO2 – oxid křemičitý). Ve stopovém množství je přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit, proto má zbarvení do šeda až černa, případně do rezava. V minulosti byl silicit těžen na štěrk, proto je Radoušova skalka podstatně menší než v minulosti – byla částečně odtěžena.
Vznik (geneze) silicitů v Českém masivu není dosud jednoznačně vysvětlen. Podle některých odborných teorií vznikaly silicity za přispění živých organismů s křemičitými schránkami (organogenní původ horniny) nebo srážením gelu kyseliny křemičité z horkých hydrotermálních roztoků na mořském dně (chemogenní původ horniny).
