Rabštejn nad Střelou
Rabštejn nad Střelou 50°2'29.340"N, 13°17'34.461"E
Hrad v Rabštejně byl založen panem Oldřichem Pluhem v první polovině 14. století. Pan Oldřich byl velmi oblíbený u krále Jana Lucemburského a díky tomu se z původně chudého pána stal ve službách krále zámožný šlechtic, který získal prostředky na náročnou stavbu svého nového sídla v Rabštejně. Současně s hradem bylo založeno a vybudováno i podhradní městečko Rabštejn. Oldřichovi potomci hrad dlouho nedrželi, protože si znepřátelili syna krále Jana Lucemburského, Karla IV. Ten vyslal k Rabštejnu vojsko. Vše se však nakonec vyřešilo smírem, avšak král hrad od Oldřichových synů koupil. Karel IV. si rabštejnské sídlo oblíbil a často zde pobýval a jezdil na hony do okolních hvozdů. Bohaté výnosy ze zdejšího panství věnoval své manželce Elišce Pomořanské. Již koncem 14. století začal hrad měnit majitele. Počátkem 16. století - za Ludvíka Jagellonského se Rabštejn dostal do zástavního držení Šliků, kteří se postarali o jeho opravu. Když však hrad zanedlouho vyhořel, postavili si raději v jeho blízkosti roku 1705 honosnější zámecké sídlo.
Co je však v Rabštejně velmi zajímavé? Je to horninové podloží na kterém je městečko vybudováno. V době neoproterozoika (mladší starohory – období před cca 600 miliony let) bylo toto území dnem hlubokého moře a nacházelo se na jižní polokouli, na okraji velkého kontinentu Gondwana až u jižního pólu. Na dně tohoto moře se ukládaly mocné vrstvy jemného sedimentu, který byl do oceánu přinášen řekami ze zvětrávaných a rychle erodovaných pohoří na okolní pevnině. V té době nebyla pevnina ještě kryta vegetací a proto docházelo na povrchu k intenzivní erozi a odnosu materiálu. Po mořské regresi (ustoupení moře), vlivem horotvorných procesů, se tyto sedimenty dostaly do větších hloubek zemské kůry (řádově několika kilometrů), kde působí vysoké tlaky a teploty. Tento sediment byl tzv. mírně metamorfován (překrystalizován) na tzv. chloriticko – sericitickou břidlici. Tato břidlice se vyznačuje šedou barvou s hedvábným leskem a s výraznou foliací (vrstevnatostí). Z tohoto důvodu má břidlice velmi dobrou štípatelnost. Této vlastnosti se od středověku až do poloviny 20.století využívalo k výrobě břidlicové střešní krytiny (pokrývačská břidlice). V okolí Rabštejna byla například vylámána břidlice na hrad Karlštejn, břidlice na opravu střechy chrámu sv.Víta a Prašnou bránu v Praze a ještě na jiné významné stavby v naší zemi. V okolí městečka Rabštejn jsou vidět původní lomy, kde se pokrývačská břidlice těžila. Vlastní těžba se prováděla poměrně jednoduše. Nejdříve se skála navrtala, pak založily a odpálily nálože černého prachu, aby se hornina rozpojila. Tabule se pak dále lámaly na menší a vybíraly se vhodné desky k dalšímu zpracování. Destičky se štípaly na tloušťku pěti milimetrů. Na ně se podle šablony nakreslil tvar krytiny. Speciálními kleštěmi a nůžkami se upravil do různých velikostí. Nutno také dodat, že asi tři čtvrtiny vytěžené horniny byl odpad.
