Ostrá hůrka u Starého Plzence
Mezi Plzní a Starým Plzencem se nalézá zajímavý skalní útvar z horniny zvané silicit (lidově názývaný buližník) s názvem Ostrá hůrka. Silicity jsou horniny vzniklé v období svrchního proterozoika (starohory, neoproterozoikum) v Barrandienu (oblast mezi Prahou a Plzní) – stáří hornin více než 600 mil.let. Skalní útvar, který se na lokalitě nachází tvoří morfologicky nápadný vypreparovaný suk (kamýk) o výšce kolem 20 metrů, vystupující jako součást pásu silicitů, táhnoucího se od Klatov přes Plzeň, dále přes severní okraj Prahy až k Brandýsu nad Labem. Silicity zde budují nápadný skalnatý hřbet vypreparovaný z měkkých drobových břidlic a prachovců procesy glaciálního mrazového zvětrávání, eroze a denudace. V blízkosti Ostré Hůrky se nacházejí další silicitové útvary: vrch Radyně i skalní hřbet Andrejšky. Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, zčásti i s usměrněnou plošnou stavbou. Silicity bývají protkány četnými žilkami druhotné horniny - bělavě zbarveného křemene, který vznikl hydrotermálním vysrážením a vyplnil tak trhliny (tzv. druhotné hydrotermální vyhojení trhlin). Silicity jsou složeny z křemene (SiO2 – oxid křemičitý). Ve stopovém množství je přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit, proto má zbarvení do šeda až černa, případně do rezava. V minulosti byl silicit těžen na štěrk, takže se v okolí nachází malé lomy. V současnosti je tento přírodní útvar chráněn.
Vznik (geneze) silicitů v Českém masivu není dosud jednoznačně vysvětlen. Podle některých odborných teorií vznikaly silicity za přispění živých organismů s křemičitými schránkami (organogenní původ horniny) nebo srážením gelu kyseliny křemičité z horkých hydrotermálních roztoků na mořském dně (chemogenní původ horniny).
