Železná hůrka - nejmladší vulkán v českém masívu
Železná hůrka - nejmladší vulkán v českém masívu 49°59'29.904"N, 12°26'38.796"E
Národní přírodní památku Železná hůrka tvoří lom odkrývající část druhé nejmladší známé sopky z území České republiky. Místo bylo objeveno roku 1823 německým básníkem J. W. Goethem. Nachází se u státní hranice se Spolkovou republikou Německo v blízkosti obce Mýtina.
Železná hůrka je pozůstatkem pleistocénního vulkánu (stáří cca 400 - 170 tisíc let). Na její stavbě se podle výzkumu podílely minimálně dvě erupce – freatická erupce a erupce strombolského typu. Geologický profil sopky je dobře patrný na zachovalých stěnách malého lomu v centrální části chráněného území. Můžeme zde spatřit jednotlivé vrstvy sopečného popela - tufu z první erupce bohatého na xenolity (světlé a vypálené horniny podloží vulkánu - většinou proterozoické fylity chebsko - dyleňského krystalinika). Mezi první a druhou erupcí došlo k erozi původních vrstev - dokládá to diskordantní (nesouhlasné) uložení vrstev tufů první a druhé erupce. Druhá a poslední erupce vulkánu byla strombolského typu, tzn. že byly navršeny pouze vrstvy tufu (strusky) bez výlevu lávy na povrch. Vulkanická hornina je olivinický nefelinit. Nedaleko nad vulkánem v zalesněném lesíku se též nachází další vulkanická mísovitá prohlubeň o průměru cca 600 m tzv. maar, vulkanické výbuchové hrdlo, které vzniklo též freatickou explozí (magma se dostalo při cestě z hloubky k povrchu do zvodnělých vrstev a vytvořená pára způsobila silnou explozi a vyvržení podložních a vulkanických hornin na povrch).
