Podhorní vrch a maar Rájov
Podhorní vrch a maar Rájov 49°58'16.5"N, 12°46'15.3"E
V podloží Podhorního vrchu se nachází hornina amfibolit, metamorfovaná vulkanická bazická (zásaditá) hornina mariánsko - lázeňského vulkanického komplexu z období paleozoika (prvohory, resp. devon-karbon - cca 360 mil.let). Později, v terciéru (třetihory), resp. v období před cca 10 až 12 mil. lety, došlo v oblasti Podhorního vrchu u Mariánských Lázní, k výrazné vulkanické činnosti. Na tektonických poruchách (mariolázeňské zlomové pásmo), které vznikly při tlaku horstva Alp na český masiv, v době alpínského vrásnění, docházelo k průniku tekutého bazaltového magmatu. Při výstupu magmatu ze zemské kůry a při jeho styku se zvodnělými vrstvami docházelo často k prudkým freatomagmatickým erupcím – vznik maarů. Magma obsahovalo rozpuštěné plyny a tak často probíhaly prudké strombolské erupce doplněné výlevy (efuzí) lávových proudů. To je i případ Podhorního vrchu a maaru Rájov. Podhorní vrch je nejvyšším vrcholem Tepelské vrchoviny a má dva vrcholy - Velkou (847m) a Malou (829m) Podhoru. Při vulkanické erupci nejprve došlo na tektonické linii k prudké freatomagmatické erupci a vzniku maaru Rájov a potom, o necelé dva kilometry dále, probíhala vulkanická činnost strombolského typu na linii několika kráterů mezi Velkou a Malou Podhorou. Po erupcích strombolského typu docházelo k výlevům bazaltu (olivinického nefelinitu), které vytvářely lávové proudy a příkrovy. Jeden z lávových proudů dosáhl i k maaru Rájov, jehož povrchovou diatrému částečně vyplnil (viz obr.). Podhorní vrch je zbytkem struskového kužele (v minulosti byl o několik desítek metrů vyšší) vulkánu s liniovými přívodními sopouchy nefelinitu. Maar Rájov není již v terénu patrný, tvoří ho několik malých rybníků (Velký Kolový rybník). V lomu na úbočí hory je patrná hrubá sloupcovitá odlučnost bazaltu s dutinami vyplněnými krystaly kalcitu. Již zmíněný lom na bazalt byl v provozu už před 2.sv. válkou. Bazalt byl mimořádně kvalitní a používal se především jako podkladový materiál pod silnice. V zimě 1968 však došlo k havárii drtiče, nenašly se však peníze na jeho opravu a většina zařízení byla následně rozkradena a práce v lomu nebyly již nikdy obnoveny.
