PP Skalka – turmalínová slunce a Mařský vrch u Vimperka
PP Skalka – turmalínová slunce, Mařský vrch u Vimperka
49°3'41.845"N, 13°50'24.8"E 49°4'22.063"N, 13°50'52.7"E
Vývoj Šumavy je velmi pestrý. Původní malá kontinentální kra nazývaná Moldanubikum začala vznikat jako příbřežní ostrovní oblouk na okraji superkontinentu Gondwana u jižního pólu Země před více než 600 mil. lety (neoproterozoikum). Byla tvořena sedimenty splavovanými do mělkého moře z erodovaného kontinentu Gondwana. Po oddělení od kontinentu kra Moldanubika začala putovat z jihu (od jižního pólu) směrem k rovníku. V období přelomu siluru a devonu (cca 420 mil.let) v paleozoiku (prvohorách) se kra začíná přibližovat ke kontinentu Laurussia a dochází k prvním horotvorným fázím variské orogeneze (horotvorby). při tomto procesu jsou horniny Moldanubika zapracovány do zemské kůry a pláště, do hloubek 15 až 50 km, kde jsou za teplot 600 – 800 st.C metamorfovány (překrystalizovány) v pararuly, ortoruly a migmatity. Zvýšený přísun tepla z pláště Země způsobuje tavení ponořených hornin a vede ke vzniku žulových magmat a jejich průniku do metamorfovaných hornin. Pří variské orogenezi (horotvorbě), před cca 350 mil. lety, vzníká střední Evropa srážkou několika menších kontinentů a ve střední Evropě roste vysoké pohoří Variscidy dosahující himalájských výšek. Po erozi a denudaci tohoto pohoří na konci permu (před cca 250 mil.lety) vzniká parovina, která přetrvává až do konce mezozoika (druhohor). Potom nastupuje mohutné alpínské vrásnění kdy kontinent Afrika naráží de kontinentu Eurasie. Vzniká mohutné pohoří Alpy. Tlakem na český masív dochází k vyklenutí a následně k vertikálním pohybům na vzniklých zlomech – výzdvih a pokles zemské kůry. Tímto procesem vzniká pohoří Šumavy, ale i Slavkovského lesa, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše a další.
Naše exkurzní lokalita Skalka je přírodní památka chráněna již od roku 1940 z důvodu výskytu turmalínových sluncí na žilném granitu. Tato žulová hornina pronikla v podobě magmatické taveniny o teplotě přes 1000 st.C mohutným tělesem silně metamorfovaných biotitických migmatitů (v podobě žíly) a v současné době tvoří vypreparovanou skálu o výšce cca 8 m (původně malý lom). Během pomalého tuhnutí taveniny vykrystalizovaly v hornině shluky paprsčitě uspořádaných černých jehlicovitých minerálů turmalínu (skorylu). Tyto shluky připomínají malá černošedá slunce o celkové velikosti 3 až 6 cm.
Že tento stav, kdy pronikají do metamorfitů vyvřeliny, není v těchto místech ojedinělý dokazuje i nedaleký Mařský vrch (907 m.n.m.). Na tomto vrchu proniká migmatity úzká žíla vyvřelé horniny jménem syenitový porfyr. Vzhledem k tomu, že je to velmi odolná hornina při zvětrávání, vystupuje na povrch a během minulých dob ledových (glaciálů) podléhala mrazovému zvětrávání (poslední milion let). Prudké změny teploty tání – mrznutí za přítomnosti vody v puklinách, způsobily rozpukání syenitového porfyru do velkých bloků, které v současnosti tvoří rozsáhlé kamenné moře na vrcholu Mařského vrchu hned vedle kapličky sv. Václava ve tvaru rotundy s rozhlednou (12 m) z roku 1936 a křížové cesty.
