Vrch Kozákov, Votrubcův lom - Český ráj
Vrch Kozákov, Votrubcův lom
50°35'37.5"N, 15°15'49.8"E, 50°35'23.4"N, 15°15'37.8"E
Vrch Kozákov (744 m.n.m) je nejvyšší hora Českého ráje. Geologický vývoj Kozákova a celé oblasti je velmi složitý. Nejstarší podložní horniny jsou mírně metamorfované horniny proterozoika (starohor – 2600 až 550 mil.let). Při variské orogenezi v karbonu (prvohory – 390 – 310 mil.let), byl Český masív, jako geologická jednotka, stmelen z několika mikrokontinentů do současné podoby. Zároveň bylo vyvrásněno vysoké variské pohoří. Vzhledem k tomu, že se Český masív v té době nacházel v blízkosti rovníku v tropickém pásmu, došlo během permu (295 – 250 mil.let) k erozi, denudaci a celkové peneplenizaci (zarovnání) horského terénu na parovinu. Dozvuky variské orogeneze a vyrovnání napětí v zemské kůře však daly vzniknout hlubokým zlomovým liniím, podle kterých vystupovalo kyselé andezitoidní magma k povrchu a uvolněním tlaku plynů z tohoto magmatu docházelo k prudkým vulkanickým výbuchům a následným výlevům lávových příkrovů (celkem šest příkrovů). Tyto příkrovy jsou krásně vidět např. ve Votrubcově lomu na jihozápadním svahu Kozákova. V dutinách po plynech těchto vyvřelých hornin druhotně hydrotermálně vykrystalizovaly kulovité výplně achátu, jaspisu, ametystu, křišťálu, záhnědy a dalších polodrahokamů.
V mezozoiku (druhohorách) v cenomanu (křída – cca 90 mil.let) byla oblast pod Kozákovem zalita mělkým teplým mořem, ve kterém sedimentovala mocná souvrství pískovců. Po ústupu křídového moře a při alpinské orogenezi (75 – 15 mil.let) v terciéru (třetihory) došlo k rozlámání, poklesu a zdvihu ker pískovcových sedimentů a nasunutí podél lužické poruchy směrem na kozákovský hřbet do současné polohy - údolí mezi dvěma pískovcovými krami se romanticky nazývá Měsíční údolí. Tyto křídové sedimenty tvoří západní část hřbetu Kozákova. Při této třetihorní saxonské tektonice došlo ve svrchním miocénu před 4 – 6 milióny lety k oživení vulkanické činnosti. Mohutná sopečná erupce Kozákova pokryla území o rozloze několika čtverečných kilometrů vulkanickým popelem. Neovulkanity, tvořící severní část Kozákova, patří k bazaltoidům typu olivinických čedičů. Čedič vzniká tuhnutím z vysoce tekuté lávy, která snadno vyráží z dlouhých puklin a rozlévá se na velké vzdálenosti. Čedičová láva se svojí viskozitou podobá hustému oleji. Na zemský povrch vytéká při teplotách kolem 1000°C. Čedič (bazalt) jako jemnozrnná hornina vzniká při poměrně rychlém ochlazování, krystaly nemají příliš času narůst, a proto v čediči nedosahují velikosti ani 0,2 mm. Čedič, tmavě zbarvená vyvřelá hornina, se skládá hlavně ze živců, pyroxenu a malého množství zeleného olivínu. Lávové proudy mocné až třicet metrů místy pokryly druhohorní sedimenty i podložní silurské fylity. Horká láva, provázená výbuchy plynů, vytékala z dlouhých trhlin na severním úbočí Kozákova až do vzdálenosti pěti kilometrů. Rychlost pohybu lávy lze odhadovat na několik kilometrů za hodinu. Lávové proudy dosáhly na severovýchodě až toku tehdejší Jizery. Celková délka lávových proudů je až 12 kilometrů. Závěrečné výlevy lávových proudů provázelo chrlení sopečného popela, lapil a bomb. Ve vrcholové části u chaty na Kozákově, kde byly přívodní kanály vulkanitů, lze najít sopečné bomby. Po ukončení vulkanické činnosti na Kozákově pokračovala denudace, která jeho povrch zarovnává a odnáší. Před nedávnou dobou byl objeven menší vulkán u obce Prackov. Jeho několik výbuchů bylo nejdříve freatomagmatických a pozdější se vyznačovaly jako strombolské. Vulkanicky a časově je prackovský vulkám spojen s vulkánem Kozákova. Zajímvostí je, že prackovský vulkán má jako jedinný vulkán v českém masívu zachován původní povrchový kráter.
