Houbův lom u Koněprus v Českém krasu
Houbův lom u Koněprus v Českém krasu 49°54'53.4"N, 14°4'0.4"E
V prvohorách (paleozoikum), kdy se mikrokontinenty budoucího Českého masivu nacházely na jižní polokouli Země v tropickém pásu, se v období spodního devonu (před 400 mil. lety) zde nacházel mořský útes, který zasahoval až k hladině oceánu. Moře bylo velmi teplé a prosluněné a na útesu se velmi dařilo vápnitým řasám, lilijicím s kořenovým systémem a hlavně stromatoporám (již vyhynulé organismy bochníkovitého tvaru s masivní schránkou z uhličitanu vápenatého), které tvořily jádro útesu. Dnes toto útesové jádro můžeme sledovat jako velmi jemnozrnné biogenní vápence, místy s patrnou stavbou horninotvorných organismů. Veliký balvan, který leží za stojanem naučné stezky, je tvořený tímto biogenním vápencem a na jeho povrchu můžete nalézt průřezy stromatopor. Na útesu i v jeho okolí byl rozvinutý nesmírně bohatý život. Odumřelé části těl živočichů a drť z útesu narušovaného vlnami vytvářely v jeho okolí osypové svahy, ze kterých vznikly hrubozrnné biodetritické vápence s množstvím zkamenělin. Celkem bylo na tomto území popsáno na 500 druhů zkamenělin, což řadí koněpruský útes mezi nejbohatší naleziště ve spodním devonu na světě. Častými jsou ramenonožci, mechovky, koráli, plži, hlavonožci a trilobiti. V době růstu útesu docházelo k ještě dalším dějům, o nichž se můžeme dozvědět z geologické stavby. Útes se svou vlastní vahou začal rozpadat. Na jeho povrchu vznikaly hluboké trhliny, ve kterých docházelo k sedimentaci nových mladších vápenců. Rozsedliny se během vývoje po zaplnění i několikrát otevřely. Tyto „zonální“ výplně trhlin (neptunické žíly) dnes můžeme pozorovat například na východní stěně zatím nepřístupného Císařského lomu nebo nad chodníkem vedoucím ke vstupu do Koněpruských jeskyní. Mezi ukončením sedimentace bílých masivních útesových koněpruských vápenců a začátkem usazování vrstevnatých bělošedých a narůžovělých vrstevnatých vápenců suchomastských došlo k přestávce v sedimentaci (k tzv. stratigrafickému hiátu), během které byla činností vln seříznuta horní část útesu. Hranice obou vápencových souvrství je proto velmi ostrá a můžeme ji sledovat v lomové stěně, kde prochází téměř horizontálně pod velkým jeskynním oknem. Během variského vrásnění na konci prvohor byly na devonský útes směrem od severu nasunuty starší vápencové horniny svrchního siluru. Tato zlomová struktura se nazývá Očkovský přesmyk a je velmi názorně odkryta v sousedním lomu Na Kobyle. Ve skalní stěně je několik jeskynních vchodů. Ten největší s jednoduchým zábradlím je objeveným vchodem do Koněpruských jeskyní, kterým po odstřelu v Houbově lomu dne 14. září 1950 pronikla skupina lamačů do jeskyně. Tím začaly postupné objevy Koněpruských jeskyní. Jeskyně jsou vyvinuty ve třech výškových úrovních (patrech) a jejich celková délka přesahuje 2 kilometry. Střední, nejrozsáhlejší patro vzniklo na výrazné geologické hranici mezi koněpruskými a suchomastskými vápenci. Je charakteristické širokými a poměrně nízkými chodbami. Naopak spodní patro jeskyní, které je celé v masivních koněpruských vápencích, je charakteristické úzkými a vysokými chodbami.
Část tohoto textu byla převzata z informační tabule naučné stezky Zlatý kůň a následně upravena.
