Sprašová rokle Zeměchy
Sprašová rokle Zeměchy 50°13'38.090"N, 14°16'1.848"E
Na jižním konci obce Zeměchy (u Kralup nad Vltavou) začíná za posledními domy chráněné území Sprašové rokle Zeměchy o rozloze 1,5 ha a nadmořské výšce 195-214 m. Rokle představuje velmi pěkný odhalený profil umožňující studium relativně úplného sledu eolických (větrem vátých) sedimentů posledních glaciálů a interglaciálů (dob ledových a meziledových). Představme si český masív v glaciálu (doba ledová). Na povrchu rostou pouze mechy, lišejníky a tráva, v hlubších údolích rostou pouze zakrslé stromy - tundra (v současnosti je podobná tundra na severu Kanady a Sibiře v Rusku). Od západu vanou českým masívem velmi suché a studené větry, které povrch země značně vysušují a s sebou nesou obrovské množství prachových a částečně písčitých částic (spraše – eolické sedimenty), které ukládají do hlubších údolí a na závětrné strany kopců a do různých krajinných depresí (prohlubní). Spraš se zde ukládala asi 200 tisíc let a střídání dob ledových a meziledových (glaciálů a interglaciálů) je zde patrné v podobě střídání světlých a tmavých pruhů půdního horizontu. Rokle prořezává plochou navátou sprašovou dunu orientovanou zhruba V- Z směrem, jejíž střed se nacházel přibližně v místě současné nejvyšší stěny rokle. Od ní se vrstvy sklání na obě strany k V i Z. Podloží duny leží asi 4 m pod dnešním dnem rokle. Je tvořeno rozpadavými karbonskými arkózami z období konce paleozoika (prvohor), na kterých spočívají žluté písky a drobné štěrky terasy Knovízského potoka. Nade dnem rokle je odkryta spraš předposledního glaciálu riss. Je tvořena vcelku homogenním souvrstvím žluté vápnité spraše. Na navětralé stěně je patrné dělení na vrstvičky o mocnosti 3-5 cm, svědčící na jednorázové písečné bouře začínající pískem a pokračující zjemňující prachovou frakcí. Na obou stranách rokle, zvláště pak ve střední části severní stěny, vystupují fosilní půdy (černozemě). Dva vyšší tmavě hnědošedé půdní horizonty ve svrchní poloze spraše odpovídají teplejším výkyvům v poslední době ledové (würm) a nazýváme je interstadiály. Celý profil zakončuje už současná půda, k níž patří i povrchová vrstva ornice. Na mnoha místech lze ve spraších zaznamenat stopy bioeroze. Jde o tunely bezobratlých vyplněné kompaktní spraší, duté tunely interpretované jako kořenové stopy, stopy hmyzu, stopy po činnosti ptáků a savců. Rokle je antropogenního původu (vytvořená člověkem) a je vyvinutá jako mladý erozní zářez, který v délce cca 350 m zasahuje v průměru 5 až 15 m pod úroveň okolního terénu. Nejvyšší sprašová stěna dosahuje však výšky až 19 m. Jedná se o zářez staré úvozové cesty prohloubený erozní činností přívalové vody. Původní cesta vedoucí roklí mohla vzniknout již v pravěku. Erozní vznik rokle přívalovými srážkami je zasazen do období 14. - 16. století a rokle pravděpodobně vznikla během krátké doby, cca 100 let. Rokle V nejnižším profilu rokle pod cestou občas dochází k vývinu závrtů, sufózních kanálů a trubic.
Celkové trvání rokle je velmi krátké – několik set let, protože dochází k rychlé erozi a sesouvání sprašových stěn do rokle.
