Svatý Jan pod Skalou
Svatý Jan pod Skalou 49°58'8.837"N, 14°8'1.799"E
Potok Kačák (Loděnice) se v tomto místě hluboce zařezává do skalního vápencového masívu a vytváří až 160 m hluboké údolí Svatého Jana pod Skalou. Vysoká vápencová stěna byla rozlámána a ukloněna k jihovýchodu variským vrásněním (období paleozoika – karbon – cca 350 mil. let) a je tvořena hrubě lavicovitými spodnodevonskými, kotýskými vápenci stupně lochkov (stáří vápence cca 400 mil.let). Pod nimi leží vrstvy silně dolomitizovaného vápence (podvojný uhličitan vápenato – hořečnatý) požárského souvrství ze svrchního siluru (stáří hornin cca 410 mil.let). Všechny tyto vrstvy vápenců (původně ve vodorovné poloze) vznikaly sedimentací na dně poměrně mělkého silurského a později teplého devonského moře. V té době se část českého masívu zvaná Barrandien nacházela na jižní polokouli Země v subtropickém podnebném pásu. Pod skalní stěnou se dají nalézt zajímavé fosílie tvořené stonky a články lilijic, kdysi žijících v tomto devonském moři.
V ohybu potoka Kačák na nepřístupné straně na soukromém pozemku se nad stávajícím terénem nachází relikt svatojanského vulkanického centra. Před cca 425 mil. lety na konci silurského období zde probíhala velmi intenzivní podmořská vulkanická činnost. V některých případech také vznikaly v mělkém moři vulkanické ostrovy. Vulkanická hornina je tvořena vrstvou tmavého diabasu (čediče) s malými krystalky zeleného minerálu olivínu. Tyto starší vrstvy diabasů tvoří podklad silurských a devonských vápenců.
Za klášterem u paty stěny vápenců a vulkanických hornin na křížení dvou tektonických zlomů, vyvěrá hlavní krasový pramen s průměrnou celkovou vydatností 20 l/s (menší větev, pramen Ivan 5 l/s), a stálou teplotou cca 11,5 st.C. Doba zdržení vod v podzemí vápencového masívu před vývěrem je přes 20 let. Za tuto dobu se ve vodě rozpustí poměrně značné množství vápence (uhličitanu vápenatého). Při vývěru se z této chladné vody rozpuštěný vápenec za teplejších period holocénu (před cca 3 až 6 tis. lety) vylučoval a vytvořil porézní horninu zvanou pěnovec (travertin). Ten vytvořil velkou a rozeklanou kupu za klášterem. V pěnovci je možno také vidět otisky flóry a drobné fosílie čtvrtohorní fauny. V kupě vznikaly následným rozpouštěním pěnovce malé krasové jeskyně, které byly od pradávna obývány (např. v 9. století poustevník Ivan). Voda z pramene byla v minulosti (přelom 18. a 19.st) prodávána i jako léčivá minerální voda.
