Červený lom u Koněprus
Červený lom u Koněprus 49°54'38.56"N 14°4'35.60"E
Jámový vápencový lom, nacházející se kousek od Koněpruských jeskyní v Českém krasu, je významný tím, že byl jedním z našich největších paleontologů a geologů doktorem Ivo Chlupáčem v roce 1957 stanoven jako stratotyp, tedy vybraný vzorový geologický profil, pro samostatnou stratigrafickou jednotku zvanou suchomastské vápence. Tyto vápence se vytvářely ve starších prvohorách (paleozoikum), ve spodním devonu z období dalej (cca 400 mil.let) v teplém mělkovodním mořském prostředí plném korálových útesů. Na útesech byl velmi hojný mořský život (koráli, graptoliti, nautiloidi, lilijice, trilobiti, pancéřnaté ryby neboli placodermi). Český masiv (pod pojmem Český masiv si zjednodušeně představme Čechy a Moravu) v té době ještě neexistoval jako celek, ale byl rozdroben na menší ostrovní mikrokontinenty (v jeden celek byly mikrokontinenty spojeny až o cca 50 mil.let později při variském vrásnění), které se nacházely v subtropickém pásmu na jižní polokouli Země. Suchomastské vápence jsou zřetelně vrstevnaté, červené a šedé (obsahují 87 – 96 % CaCO3). Jsou tedy poměrně velmi čisté a často obsahují drť ze zkamenělin. Suchomastské vápence se nacházejí pouze v Českém krasu. Zdejší lom je velmi starého data, písemně je těžba doložena z roku 1828, ale těžilo se zde jistě již mnohem dříve. Lom často měnil majitele, těžba zde skomírala a nakonec skončila v 70. letech 20. století. Lomu dominuje mohutná stěna o délce cca 150 metrů a výšce cca 20 – 25 metrů. Ve výplních krasových dutin byly paleontology a archeology nalezeny fosílie třetihorních živočichů.
Suchomastské vápence (obchodní název suchomastský mramor) se v minulosti používaly jako ušlechtilý kámen, na sochařské práce. Vápenec je trvanlivý, pevný a se dal výborně leštit. Rozlišoval se na několik typů – ohnivě červený až narudlý kardinal, růžovočervený až modrošedý s bílými kalcitovými hnízdy a žilkami rouge national a šedorůžový s bělavými obláčky rouge royale tchéque. Suchomastský vápenec byl např. použit na oltáře v kostele na Svaté hoře v Příbrami, na broušenou dlažbu v chrámu Svatého Víta na Pražském hradě, v Národním divadle a v Obecním domě na zábradlí a schodiště. Vápenec se těžil do bloků, takže se rozpojoval pomocí palic a klínů, v pozdější době se používaly expanzní směsi, které po nalití do navrtaného otvoru utuhnou a zvětší svůj objem a tím vápencový blok rozdělí (viz obrázky). Klasické trhací práce se používaly minimálně, aby nedošlo k popraskání skalního masívu.
