Písečný vrch u Bečova (Most)
Písečný vrch u Bečova (Most) 50°25'27.6"N, 13°43'56.8"E
V období mezozoika (druhohor), resp. v křídovém období (před cca 90 mil.lety), v místě Písečného vrchu sedimentovaly v teplém moři vrstvy sedimentů. Zpevněním (diagenezí) těchto sedimentů vznikaly mocné vrstvy slínovců, pískovců a další sedimentárních hornin. Po ustoupení moře (v období křídy), došlo v období třetihor, vzhledem k subtropickému podnebí a vulkanické činnosti, způsobené tektonickým tlakem na český masív z jihu v období alpínského vrásnění, pomocí křemitých roztoků, ke vzniku vrstvy křemence (čistý krystalický SiO2, až 98,5%). V mladším období třetihor došlo průniku magmatu, zlomy okolo oháreckého riftu, do zemské kůry. Vzhledem k tomu,že oblast okolo postupně vznikajícího a následně zanikajícího Českého středohoří byla plná močálů a jezer, byly podložní sedimenty druhohor (slínovce, pískovce a křemence pod mladšími vulkanoklastiky...), nasyceny vodou a žhavé magma v hloubkách několika set metrů proniklo do těchto zvodnělých vrstev. Následně došlo k prudkému vývinu přehřáté páry, která způsobila naprostou desintegraci (rozpadnutí) magmatu a zvýšila jeho explozivitu. Následným expanzním výbuchem (freatický maarový vulkanismus) vzniklo velmi hluboké trychtýřovité hrdlo (několik set metrů – viz foto), ze kterého byly výbuchem vyvrženy všechny nadložní horniny včetně rozdrcené křemencové vrstvy. Část vyvržených hornin byla rozmetána do širokého okolí (i několik kilometrů daleko) a část hornin následně napadala zpět do kráteru (včetně velkých skalních bloků vytrženého křemence – viz foto). Vznikla tzv. brekcie – směs vulkanických a vyvržených podložních hornin – xenolity slínovců a metamorfitů). Potom se velmi často stávalo, jako v případě Písečného vrchu, že zbytek kráteru byl vyplněn vodou a vzniklo zde jezero i několik set metrů hluboké. Toto jezero však nemělo většinou dlouhého trvání a během několika následných desítek tisíc let bylo zaplněno písčitými sedimenty ze zvětrávajícího okolí. V posledním období třetihor a potom během čtvrtohor byl terén v okolí Písečného vrchu erozí a odnosem snížen o několik set metrů a písečné sedimenty bývalého maarového jezera byly vypreparovány na povrch, včetně „sluňáků“ – bílých křemencových bloků. Na vyvýšenině písečného vrchu (1100 x 500 m) byly tyto sluňáky po milióny let roztroušeny a zdálky to vypadalo, jako když se na něm pase stádo ovcí. Komunistům samozřejmě není nic pěkného svaté a tak začaly na vrchu v padesátých letech 20. století těžit písek a v šedesátých letech obrovské balvany „sluňáků“ rozbíjely a odvážely k průmyslovému zpracování na čistý křemík pro polovodiče. Tato těžba bohužel probíhala až do roku 1993, kdy byl křemenec na Písečném vrchu prakticky odtěžen.
Velmi zajímavá je archeologická historie Písečného vrchu. Při těžbě křemence zde počátkem 70. let 20. století probíhal záchranný archeologický výzkum. Ten zde odhalil nejstarší známý křemencový lom v Evropě. Člověkem doby kamenné byl jemnozrnný křemenec používán k výrobě nástrojů denní potřeby, neboť se dobře štípal a měl ostré hrany. Hrubší druhy křemence se těžily ještě v době bronzové jako surovina k výrobě ručních rotačních mlýnků na obilí – žernovů. Z doby staršího paleolitu zde byly odkryty pozůstatky lidského příbytku pod skalním převisem, zahloubeného pod zem a uprostřed opatřeného ohništěm staré přibližně 250 tisíc let. Patrně zde přebýval Neandrtálec a příbytek je považován za nejstarší lidské obydlí v České republice (viz foto). Nejprozkoumanější je osídlení Písečného vrchu z doby středního (250 – 40 tis.let př. Kr.) a mladšího (40 – 10 tis.let př. Kr.) paleolitu. Z té doby zde bylo odkryto velké množství nálezů kamenných nástrojů nebo jejich úštěpků. Ze zdejšího křemence se také vyráběly čepele nožů dlouhé 20 až 30 cm.
