PP Muckovské vápencové lomy - Hořice na Šumavě
PP Muckovské vápencové lomy - Hořice na Šumavě
48°44'15.730"N, 14°8'36.334"E
Z regionálně geologického hlediska patří toto území k Moldanubiku Šumavy. Moldanubikum, zjednodušeně řečeno, je území, které vzniklo na přelomu neoproterozoika a paleozoika (starohor a prvohor), na okraji kontinentu Gondwana u jižního pólu Země v podobě ostrovního oblouku. Potom toto území s ostatními ostrovy (Saxothuringum, Lugikum, Bohemikum...) putovalo směrem k severu po dobu prvohor. V ordoviku a devonu v teplých a mělkých mořích vznikaly na Moldanubiku korálové útesy a tím i vápencové sedimenty. Na konci prvohor v karbonu došlo ke kolizi těchto kontinentů (na rovníku) a vzniku Evropy (včetně českého masivu). Při tomto variském vrásnění došlo ve střední Evropě k výzdvihu mohutného horstva (jeho výška byla až 7000 m.n.m.). V kořenech tohoto horstva došlo jednak ke vzniku mohutných vyvřelých masivů (moldanubický pluton) a zároveň k metamorfóze (překrystalizaci) hluboko uložených hornin teplotou a tlakem (vznik rul a migmatitů). Usazené vápencové horniny (z období siluru a devonu) byly překrystalizovány na krystalické vápence (mramory) a dolomitické vápence (obsahují až 20% hořčíku). Po erozi a denudaci variského horstva v permu (konec prvohor) a vzniku paroviny, bylo poměrně dlouhé období relativního tektonického klidu. Teprve v mezozoiku (třetihory) při dalším vrásnění (alpínské, s euroasijským kontinentem kolidovala Afrika – vznik Alp a dalších pohoří) došlo k výzdvihu Šumnavy a dalších pohoří lemujících český masiv (Český a Slavkovský les, Krušné hory, Jizerské hory, Lužické hory, Krkonoše ...). Muckovské lomy jsou založeny (historické počátky těžby v 17. st., největší rozmach počátkem 20. století, ukončení těžby ve 20. letech 20.st.) ve vrstvě krystalického vápence uloženého mezi vrstvami silně metamorfovaných biotitických pararul. Tyto vrstvy jsou však ukloněny (45 až 50 stupňů) a byly dobývány komorovým způsobem – byla vytěžena pouze ukloněná vrstva. Tento použitý komorový způsob těžby patrně souvisí s tím, že těžbu prováděli místní horníci, kteří podobným způsobem těžili grafit v nedalekých dolech u Černé v Pošumaví. Několikametrová vrstva (cca 4 m) tohoto velmi čistého mramoru musela zůstat podepřena nevytěženými pilíři mramoru, aby nedošlo ke zřícení nadložních vrstev. Těžbou vznikly tři jámové komorové lomy o rozměrech přibližně 20 x 7 x 10 m, 50 x 20 x 4 m a 20 x 8 x 4 m chráněné před zavalením impozantními pilíři. Největší podzemní komora o ploše cca 600 m2 se nachází ve spodní části třetího lomu. K lomu patří také umělá skalní brána široká deset a vysoká sedm metrů. Do spodních částí lomů není možno vstoupit, protože dochází k řícení vrstev vápence a je to velmi nebezpečné. Ale i pohled ze shora je fascinující. Zajímavé je, že se velmi čistý mletý vápenec používal jako zdravotnický zásyp a též k výrobě kosmetických pudrů v Paříži.
