Hudlická skála na Berounsku
Hudlická skála na Berounsku 49°57'33.012"N, 13°57'45.344"E
Hudlická skála (487 m.n.m.) je výrazný skalní hřbet ze silicitů (lidově buližník). Silicity jsou horniny vzniklé v období svrchního proterozoika v Barrandienu (oblast mezi Prahou a Plzní) – stáří hornin je více než 600 mil.let. Na lokalitě tvoří skalní útvar dlouhý přes 350 metrů vystupující jako součást pásu silicitů, táhnoucího se od Klatov přes Plzeň, dále přes severní okraj Prahy až k Brandýsu n. Labem. Erozi odolávající velmi tvrdé silicity (až 99 % SiO2) jsou vypreparovány z okolních měkkých drobových neoproterozoických (starohorních) břidlic a prachovců procesem glaciálního zvětrávání, eroze a denudace. Silicity se vyznačují šedou až černošedou barvou, přecházející v některých partiích do fialově šedých až rezavých odstínů. Jsou většinou masivní, někdy i usměrněné. Silicity bývají protkány četnými žilkami druhotného bělavě zbarveného křemene (druhotné hydrotermální vyhojení tektonických trhlin). Ve stopovém množství je v silicitech přítomen uhlíkatý či hematitový pigment a jemný muskovit, proto zbarvení do šeda až černa, případně do rezava. Vznik (geneze) silicitů v českém masívu není dosud jednoznačně vysvětlen. Podle některých odborných teorií vznikaly silicity za přispění živých organismů s křemičitými schránkami sedimentací a diagenezí (organogenní původ horniny) nebo srážením gelu kyseliny křemičité a křemičitých roztoků z horkých hydrotermálních vývěrů při vulkanické činnosti na mořském dně (chemogenní původ horniny). Tyto horniny vznikaly v oceánu na okraji pevniny (později zvané Gondwana) u jižního pólu Země před více než 600 mil. lety. Hudlická skála je typickým příkladem částečně navětralého a tektonicky značně porušeného silicitového hřbetu, který se vypíná až 30 metrů nad okolním terénem. V tělese skalního masivu, mezi bloky silicitu, je ukryta puklinová jeskyně, jejíž chodba je dlouhá přibližně 12 metrů. Je to jediná nekrasová jeskyně na Berounsku.
